Mann, Klaus: Zbožný tanec

24. července 2007 v 16:29 | Veronika Lenzová |  Gay literatura
Mann, Klaus: Zbožný tanec
Klaus Mann, syn Thomase Manna a synovec Heinricha Manna, napsal v devatenácti letech "otevřený homosexuální román" (na poměry roku 1925 otevřený nebývale) - mladý Andreas Magnus odchází z domova, aby se mohl věnovat umění, nakonec ale skončí v kabaretu.

Podle mého názoru je na knize vidět, že autor ještě nebyl vyzrálý tvůrce, a především rok vzniku dnešního čtenáře už tolik neoslovuje.
Klaus Mann je rovněž autorem vynikajícího románu "Mefisto". Ten je o hodně lepší a zmiňuji se o něm proto, že jsem ho už několikrát viděla v seznamech knih s queer tematikou - myslím, že tuto knihu znám dost dobře, mám ji doma a četla jsem ji několikrát, ale žádná queer postava tam není, takže bych ji do toho seznamu nedávala. (Nicméně kniha je to vynikající, takže jako takovou ji jednoznačně doporučuji.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 šárka bacon slanina šárka bacon slanina | E-mail | 20. dubna 2008 v 21:26 | Reagovat

Mann, Klaus: Zbožný tanec                                  Koukám, že máte knihu uvedenu v seznamu gay literatury - samozřejmě nic nenamítám, leč stálo by za to napsat podrobnější recenzi, která by se pokusila postihnout hlubší rysy románu, tedy nejen "předsádkové motivy". Zajímalo by mě, co to s lidmi udělá, když se napíše "otevřený homosexuální román" ...? Když jsem jej četla, nešla jsem prvoplánově po této lince, snažila jsem se vypustit, redukovat moment homosexuality (ať už znamená cokoliv) na minimum, i když nevím, do jaké míry se mi to podařilo - sama snaha může být scestná. Každopádně si román pochvaluji, je v něm mnoho zajímavých postřehů, byť téměř skrytých pod hladinou slov, které postavu Andrease Magnuse dokonale zprůhledňují, i když jemně, ale tělesně. Je tam silné zviditelnění Andreasova rozdvojení, motivistický okamžik zrcadlení dvou postav, které se míjejí - motiv mizení je hezky zdůrazněn odvraty obličeje, přesuvy času a překrýváním vjemů, kdy lidé mizí a zůstává pouze silná vůně plasticky tvarovaného ovoce, krvavý odér masa. V těchto okamžicích věci vyvstávají až na hranu - cézannovská jablka - totálně konkrétní. Dítě, které Franziska počne s Nielsem je vlastně "duchovním plodem" jejího vztahu s Andreasem (říká mu přece "naše dítě"). To ale vše píši v mém pohledu na tento román na stránkách serveru iliteratura.cz pod recenzí na tuto knihu. Jen dodávám - prostředí poválečných německých či francouzských kabaretů je tu podáno nezapomenutelným způsobem, ačkoliv autorským vstupem, tedy pozor na rozličné horizonty významů. Každopádně doporučuji, chcete-li zažít expresionistický spleen s gotickou krásou zašlého času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama